Barvy jsou detekovány čípky

Na velké ploše sítnice u člověka je rozmístěno velké množství na barvu necitlivých tyčinkových buněk, celkem je jich 120 milionů, které s velkou přesností reagují na kolísání množství světla. Tyto tyčinky rozšiřují zorné pole, zejména v bočních směrech. Pro lidské tvory bylo vždy nezbytné odhalovat hrozby nebo kořist v bočním směru jejich vidění a tyto buňky si vyvinuly mimořádnou schopnost zachytit pohyb na základě kolísání jasu. Navíc tyto buňky vyžadují méně světla než další světločivé buňky, nazývané také čípky, které jsou schopné rozlišovat barvy. Když množství přicházejícího světla klesá, zůstávají funkční pouze tyčinky, a proto nevnímáme barvy. Za soumraku všechny kočky vypadají šedé nebo černobílé.

Čípků je mnohem méně než tyčinek (6 milionů) a jsou soustředěny na jednom místě sítnice zvaném fovea, což je oblast ostrého centrálního vidění. Na sítnici existuje jen velmi malé místo, kde je dostatečně velký počet fotoreceptorů pro přesné vidění. Lidé jsou schopni vidět v danou chvíli v bodovém ohnisku dost omezenou plochu: když čtete tento text, vidíte jasně jen 8 až 12 znaků a musíte stále pohybovat očima. Vnímání barev je také nejostřejší v této malé oblasti.

Máme tři typy čípků pro rozlišování barev. Jeden je zvláště citlivý na vlnové délky červeného světla, další na zelené světlo a třetí na modré světlo. Kombinace údajů přijatých z těchto tří zdrojů vytváří dojem širokého a rozmanitého barevného světa. Z této struktury a funkce oka vyplývá, že primární barvy jsou červená, zelená a modrá.


Křivky představují rozdělení vlnových délek světla a citlivost jednotlivých druhů čípků. Čípky citlivé na modrou zobrazuje křivka B, čípky citlivé na zelenou křivka G a čípky citlivé na červenou křivka R. Dohromady tyto tři typy pokrývají celý rozsah vlnových délek viditelného světla, i když oko je nejvíce citlivé na vlnové délky modro-zelené, které jsou nejběžnější ve slunečním světle.

Standardní barevný systém RGB (červená-zelená-modrá) je založen na skutečnosti, že všechny barvy světla si lze představit jako kombinaci těchto tří barev. Navíc různé barvy lze kombinováním těchto tří barev ve správném poměru vytvořit – hovoříme zde o světle, jak ho vnímá oko. Výsledkem je, že ten samý barevný dojem řekněme žluté lze vytvořit pomocí výrazně odlišného rozsahu distribuce vlnových délek. Například monochromatické záření obsahující jedinou vlnovou délku 580 nm je vnímáno jako žluté a světlo skládající se ze stejných částí červeného a zeleného světla, dvou sousedních barev v barevném rozdělení, se také zdá žluté.