Barevné vnímání

Co potřebujete, abyste viděli?

Stručně řečeno dvě věci: oči a světlo. Ačkoli se to může zdát samozřejmé, je zde obsažena základní pravda, kterou lze srovnat s otázkou, co bylo dřív, zda slepice, nebo vejce. Očividně světlo existovalo předtím, než se u životních forem vyvinuly oči, aby mohly pozorovat něco, co už existovalo, konkrétně sluneční světlo. Záření, které na Zemi dopadá ze Slunce, obsahuje přirozeně mnohem více vlnových délek než jen světlo viditelné lidskýma očima, ale v tomto oboru viditelného světla je množství záření největší – není divu, že oči se adaptovaly právě na něj!

Rozsah vlnových délek elektromagnetického záření, které lidské oko vnímá jako viditelné světlo, se pohybuje od asi 400 nm do 700 nm (4 až 7 desetitisícin milimetru). Celkově představuje světlo jen malou část veškerého záření, které sahá od rádiových vln dlouhých několik kilometrů po radioaktivní gama záření s vlnovými délkami v rozsahu miliontin milimetru. Přesto je úzké pásmo vlnových délek dost široké, aby obsáhlo úplné spektrum barev od červené po modrou a fialovou.

Schopnost rozlišovat barvy je výsledkem toho, že jednotlivé vlnové délky světla jsou vnímány jako různé barvy. V důsledku toho je barva vlastností definovanou smysly pozorovatele, neboť elektromagnetické záření samo o sobě má „nijakou barvu“ a je to prostě jen zářivá energie. Protože je barevné vidění individuálním rysem, lidé mají sklon vidět barvy mírně odlišně. Zvířata mohou dobře vnímat mnohem větší rozsah barev než lidé. V průběhu evoluce se posilovaly vlastnosti životně důležité pro každý druh. Například někteří ptáci a hmyz potřebují detekovat ultrafialové záření, aby našli potravu.

Text aa obrázky: Sakari Mäkelä, M.A.
(Článek v: Tikkurilan Viesti Newsletter, vyd.č. 2, listopad 2004)